24. 2. 2010

Tomáš Hurt nastoupil 4. ledna 2010 do základního kurzu pro řídící letového provozu. Z 1400 účastníků výběrového řízení se dostal mezi 24 nejlepších. Cesta za jeho snem byla ale hodně dlouhá a ještě bude. Má před sebou nejméně dva roky výcviku.

Jak jste se o profesi řídící letového provozu dozvěděl?
Jako každý kluk jsem chtěl lítat. V patnácti jsem se dal na létání v kluzácích. Po střední škole jsem chtěl být pilotem, ale to mi nevyšlo. V Ústavu leteckého zdravotnictví mi řekli, že mám vrozenou srdeční vadu a pilotem být nemůžu. Tak jsem šel studovat politologii. Pak mě ale napadlo, že bych mohl zkusit být řídící. Bylo vypsáno výběrové řízení, tak jsem tam šel. Všechno probíhalo v pohodě, až jsem se zase dostal do Ústavu leteckého zdravotnictví. Tentokrát mi ještě našli problém se štítnou žlázou. Řekli mi, že buď si ji mohu nechat vyoperovat, nebo že mám ještě počkat. Vyoperování štítné žlázy by znamenalo užívat léky do konce života, a proto jsem se rozhodl počkat. Na personálním oddělení Řízení letového provozu mi řekli, ať se zkusím přihlásit za dva roky znovu. Odjel jsem do Švédska a po dvou letech jsem to opět zkusil, což bylo v létě 2009.

Co se týče vašeho zdraví, už bylo vše v pořádku?
Musel jsem ještě vyřešit tu vrozenou srdeční vadu, takže jsem šel na operaci. V nemocnici se divili, že ji podstupuji dobrovolně. Pak mi v Ústavu leteckého zdravotnictví řekli, že musím počkat aspoň tři měsíce, ale to už by bylo po posledním výběrovém řízení – tedy po finálních pohovorech. Znovu jsem volal na personální a tam mi slíbili, že počkají. Pak jsem musel znovu na kontrolu srdce a to bylo tři dny před pohovorem. Tentokrát už to vyšlo.

Věřím, že spousta lidí na vašem místě by to už dávno vzdala. Evidentně jste bojovník.
Když člověk něco chce, musí pro to udělat naprosto všechno. Kdybych tenkrát neudělal vše, později bych toho litoval. Kdybych teď na kurzy nestačil, budu vědět, že jsem až dosud udělal maximum.

Můžete nám popsat, jak vypadá vyšet­ření v Ústavu leteckého zdravotnictví?
Člověka kompletně rozeberou. Začne to odběrem krve a pak běháte po všech odděleních. Od běžného obvodního doktora po chirurgii. Oči, uši, mozek, nervová soustava, psychologie. Zhruba tam strá­víte osm hodin.

Výběrové řízení na výcvik řídících má více fází: zkouška znalostí angličtiny, testy FEAST, psychologické testy, zdravotní vyšetření v Ústavu leteckého zdravotnictví, pohovor před výběrovou komisí. Když se na to podíváte zpětně, tak co pro vás, kromě tedy zdravotního vyšetření, bylo nejtěžší?
Nejtěžší byly FEASTY. Tam se rozhodne, jestli člověk na to má nebo ne. Když se mu test nepovede, nemůže ho nikdy opakovat.

Jak vzpomínáte na pohovor před výběrovou komisí?
Vyprávěl jsem jim celou svoji historii, tak jsem to měl možná o něco lehčí. Pak přišly zvláštní otázky typu: Jezdíte rychle? Proč chcete být řídící? Člověk byl nervózní, ale spíš tam byla přátelská atmosféra.
Můžete se nějak na výběrové řízení připravit nebo musíte mít tzv. talent?
Někdo říká, že připravit se lze. Ale víceméně je to o tom, co člověk dokáže. Já jsem ani nevěděl, jak výběrové řízení vypadá. Nepřipravoval jsem se vůbec. Podle mě, když to člověku nejde, tak se to naučit nemůže. Testy FEAST jsou založeny hodně na logice, 3D představivosti, schopnosti dlouho se soustředit, na širokospektrálním vnímání …

V lednu byl zahájen základní výcvik. Jaké jste měl představy o kurzu a jaká je realita?
Představoval jsem si to hodně obdobně, jenom jsem nevěděl, jak to bude časově rozložené. Víceméně první dva měsíce je jen teorie, což je docela těžké. Probíráme letecké zákony, definice, principy letu, meteorologii, angličtinu, frazeologii. Z  toho bude interní zkouška. Pak nás čeká šest měsíců praktických cvičení zaměřených na konkrétní obory. V půlce října budou zkoušky v Úřadu pro civilní letectví. Když je složíme, získáme licenci řídícího-žá­ka. Pak nastane zaškolení na jednotlivých stanovištích. Když uspějeme, čeká nás ještě teorie, pak zaškolení na reálné systémy a skutečný provoz spolu s instruktorem. Když uznají, že člověk je schopný řídit sám, nastoupí na tři dny do práce, a když neudělá žádnou chybu, získá licenci řídícího letového provozu pro dané stanoviště a začíná nový život. Já se připravuji na approach a věž do Prahy.

Co očekáváte od této profese?
Očekávám, že člověk bude pořád v plném nasazení a po celou dobu práce bude muset podávat maximální výkon.

Děkuji za rozhovor.

Dominika Vrkotová

Foto: Michael Sedláček

zpět nahoru