21. 5. 2009

Dva největší výrobci letadel – Boeing a Airbus – nedávno vytvořili specializovaná pracoviště, která budou řešit všechny problémy spojené s likvidací vyřazených strojů.

Společnost Airbus poté, co si uvědomila, že první stroje, které opustily její výrobní linky v sedmdesátých letech, se blíží ke konci své životnosti, začala v roce 2006 vyvíjet systém ekologické likvidace letadel. Vznikl tak projekt PAMELA (Process For Advanced Management of End of Life Aicraft), který bude schopen zlikvidovat letadlo jakéhokoli výrobce.

Šéf projektu sdělil, že v situaci, kdy chybí zásady mezinárodní regulace pro likvidaci vyřazených letadel, zůstane po celém světě spousta strojů opuštěna na okrajích letišť nebo někde v poušti. Tam je z nich pak za účelem zisku a ne zrovna ohleduplně vyrabováno vše, co se dá zpeněžit, od měděných drátů až po elektroniku.

Air Force One J. F. Kennedyho našel své místo v Pima Air & Space Museu v Arizoně, ale co s ostatními vyřazenými letadly?

Cílem projektu Pamela je rozebrat každé letadlo tak, aby se alespoň 85 procent jeho původní hmotnosti vrátilo zpět do oběhu.

Firma Boeing spustila projekt AFRA (Aircraft Fleet Recycling Association) založený na systému zprostředkovatelů a specialistů na odpad, který zlepší způsob likvidace vysloužilých letadel.

Projekt Afra chce dosáhnout ještě lepšího koeficientu využitelnosti, než plánuje Airbus. Jeho cílem je zdokonalit i způsob recyklace materiálů, které už nelze použít. V současné době se dá recyklovat zhruba 70 procent letadla. Projekt Afra vidí konečnou hranici na úrovni 90 až 95 procent.

V nejbližších letech budou vyřazována letadla, která mají trupy z hliníku, na jehož recyklování přetavením se spotřebuje méně energie než při výrobě nového. Problém ovšem může nastat v následujících letech s kompozitními materiály.

Například trup Boeingu 787 Dreamliner je vyroben z karbonového vlákna. Doposud se při recyklaci tohoto materiálu podařilo dosáhnout necelých 90 procent jeho původní kvality. Pro opětovné použití v leteckém průmyslu to nebude stačit, ale uplatnění může takový materiál najít při výrobě počítačů, mobilních telefonů, automobilů apod.

Odhaduje se, že v následujících dvaceti letech dosáhne konce své životnosti zhruba 6400 až 8500 letadel. Toto číslo může být ovšem nakonec mnohem vyšší. Pokud bude například stoupat cena pohonných hmot, letadla používající kerosin mohou být z provozu vyřazena dřív, než se původně zamýšlelo.

Společnost United Airlines původně plánovala, že vyřadí z provozu pouze třicet strojů s nejvyšší spotřebou paliva. Nedávno však oznámila, že se patrně bude jednat o celou stovku starších letadel.

A jak u nás?

Zavzpomínám opět na léta kolem roků 1986–87. Rád jsem navštěvoval vrakoviště letadel ČSA, které bylo na starém ruzyňském letišti. Byly tam pravé poklady. Rozřezaná křídla s nádhernými nosníky z frézovaného duralu, nerezové trubičky, lanka, kladky, duralové plechy všech velikostí a tlouštek, části motorů s krásnými lopatkami z nerezové ocele, no prostě ráj pro kutily. Nejkrásnější byly ohromné čtyřlisté vrtule z IL 18. Kdepak jim je konec. Přitom taková vyleštěná vrtule by se krásně vyjímala v atriu v Jenči. Tenkrát vyřazená letadla rozřezávali letištní hasiči rozbrušovacími pilami na díly. Brali to jako součást výcviku násilného proniknutí do trupu. Byla to práce zdlouhavá a nebezpečná. Některé nosníky po přeříznutí nepěkně odpružily. Pár letadel se odprodalo v celku jako stylové restaurace, jeden IL 18 dosud stojí u silnice na Turnov. Řešilo se, jak urychlit zdlouhavou demontáž trupů, a řešení se našlo. Najatý střelmistr s partou pomocníků dostal za úkol řízeně rozporcovat vyřazené IL 62. Letadlo bylo odtaženo na pojezdovou FF a střelmistr se pustil do práce. Pouze omotal letadlo na určených místech bleskovicovou šňůrou. A pak to začalo. Pod příď letadla nacouval valník, zazněla siréna, bum, kolem trupu zableskly dva závity bleskovice a příď odpadla na valník jako odkrojená. Tak se pokračovalo segment za segmentem a letadlo se porcovalo jak dobře upečené kuře. Bum, bum, odpadla křídla a zhruba za 2 hodiny tam stál už jen centroplán na hlavních podvozkových nohách. Ty se ukrojily naposled. Bylo k nevíře, jakou energii dokáže uvolnit pouhá bleskovice. Byl to nevšední postup, ale nesmírně efektivní. Letiště se ani neuzavřelo, pouze se vydal Notam o odstřelech v prostoru letiště a TWR koordinovala pohyby letadel tak, aby je exploze nemohla ohrozit.

Tato metoda se ukázala být nejlepší ze všech, ale už se vícekrát nepoužila, protože nebyly další trupy k likvidaci.

Kolem roku 1990 jsem s velkým překvapením našel v novinách fotografii z této akce, IL 62 s věncem plamenů exploze kolen trupu. Ale popisek říkal, že záběr je důkazem, že socialistický režim cvičil teroristy ve vyhazování letadel do vzduchu. Tenkrát mě to dost rozčílilo, protože jsem myslel, že se lhalo jen v komunistickém tisku. Ale to už je dávno a dnes je v tisku jistě všechno jen pravda.

mis, zavzpomínal O. Staněk, AI, foto: archiv

zpět nahoru