15. 4. 2009

Rok 1974 přinesl z pohledu vnitrostátní letecké dopravy v Československu její další omezení v důsledku ropné krize, především však odhalil některé nedostatky, které bylo třeba bezodkladně a zcela zásadním způsobem řešit. Vzniklá situace vyvolala nutnost nezbytných úprav uspořádání civilní letecké dopravy. Jediný subjekt měl napříště odpovídat za provoz československých civilních dopravních letišť.

Jejich výstavbou a následným vybavením potřebným zařízením měla být pověřena nová organizace. Obdobně za řízení letového provozu měla napříště odpovídat jediná příspěvková organizace.

Řídící odbavovací plochy asistoval při každém zajíždění letadla na určené stání

V prosinci 1974 převzala ČSSDL další nové letadlo určené ke kalibraci pozemních radionavigačních zařízení. Stal se jím letoun československé výroby, L 410A, poznávací značka OK-EKB, výrobní číslo 740309. Po vybavení příslušnou aparaturou, obdobnou jako v případě již vzpomenutého stroje Jak-40, byl uveden do rutinního provozu počátkem roku 1975.

Ve srovnání se současností lze z hlediska letového provozu hodnotit tehdejší stav jako idylický. Tak například v roce 1976 na letišti v Praze-Ruzyni zaznamenali celkem 60 423 pohybů letadel, z toho 46 363 dopravních a 14 060 menších letadel. V celé pražské řízené oblasti (ACC Praha) se ve stejném období uskutečnilo celkem 104 073 letů, přičemž 10 463 pohybů vykonaly letouny s pístovými motory, 25 755 turbovrtulové a 66 701 stroje s proudovými pohonnými jednotkami. Zbývajících 1154 letů připadlo na vrtulníky. I když jsou v současnosti tyto údaje nesrovnatelně vyšší, nikterak to nesnižuje odpovědnost a vysokou profesionalitu všech složek zodpovídajících za zabezpečení letového provozu v polovině sedmdesátých let.

1977–1980

Jak jsme se zmínili již v předchozí části seriálu, v systému československé civilní letecké dopravy se v první polovině sedmdesátých let začaly projevovat vážné závady a nedostatky. Do činnosti tehdejších podniků ČSSDL Praha, respektive Bratislava, se zákonitě promítaly i celostátní ekonomické problémy; neblahý vliv měla rovněž ropná krize, která si vynutila rušení řady vnitrostátních linek. Závažné problémy se vyskytovaly nejen v ekonomické či řídící sféře civilního letectví, ale, což bylo horší, též přímo v samotném provozu, v poklesu jeho bezpečnosti. Vyvrcholením panujícího neutěšeného stavu se stal rok 1977, v němž došlo k několika haváriím civilních dopravních letadel s tragickými následky.

Není divu, že na danou situaci oprávněně poukazovalo hned několik subjektů, a to jak resortní kontrola či tehdejší Výbor lidové kontroly, tak především samotná cestující veřejnost. Zásadní změna systému, tedy nezbytnost provést takové organizační úpravy, kterými se podaří dosáhnout zejména obnovení dřívější úrovně provozní bezpečnosti, byla nevyhnutelná. Na základě předložených zpráv a rozborů bylo mimo jiné rozhodnuto, aby řízení a zabezpečování letového provozu zajišťovala samostatná příspěvková organizace.

Ing Milan Cvrkal, foto: archiv

zpět nahoru