27. 1. 2009

Základem zabezpečovací letecké služby byla stanoviště řízení letového provozu, která se dělila na: oblastní leteckou kontrolní službu (Area Control Cent­re – ACC)

přibližovací leteckou kontrolní službu (Approach Con­t­rol Centre – APP)

letištní leteckou kontrolní službu (Tower – TWR).

Pracoviště TWR v nové řídicí věži na letišti v Praze-Ruzyni 

Oblastní letecké kontrolní služby, umístěné v Praze a Bratislavě, zodpovídaly za koordinaci a řízení prakticky všech civilních letů ve vzdušném prostoru Čech, na Moravě a ve Slezsku, respektive na Slovensku. Předepsaná bezpečnost mezi jednotlivými letadly byla zajištěna udržováním tzv. rozstupů, které se dělily na podélné, příčné nebo výškové, případně tzv. radarové. Působnost přibližovací letecké kontrolní služby se soustředila na řízení letového provozu v tzv. okrscích jednotlivých letišť, respektive v koncových oblastech letišť, jinak řečeno v prostorech do určité vzdálenosti (několika desítek kilometrů) od daného letiště. Konečně letištní letecká kontrolní služba měla na starosti řízení letového provozu na provozních plochách letiště. V jejím rámci působili i tzv. starteři, řídící pomocí výrazných barevných (zpravidla oranžových) terčů, v noci pak speciálními svítilnami, pohyby letadel při zajíždění a vyjíždění z příslušného stání (mezi „lidem leteckým“ notoricky nesprávně nazývaným stojánka) na letištní ploše. Letecká informační služba (LIS) zodpovídala za vydávání a rozšiřování všech informací (podle mezinárodních předpisů) pro piloty a pracovníky letových provozních služeb nezbytných k jejich činnosti, tzv. NOTAMů (NOTAM – Notice to Airmen). Kromě toho publikovala a průběžně aktualizovala tzv. Leteckou informační příručku (Aeronautical Information Publication – AIP), vydávala letecké oběžníky, mapy, předpisy atd. Všechny vyjmenované aktivity LIS setrvávají v platnosti dodnes. Letecká spojovací služba zajišťovala veškeré telekomunikační spojení, které se dělilo na:

Letecké pevné služby, letecké pohyblivé služby, letecké rozhlasové služby.

Letecké pevné služby (Aeronautical Fixed Service – AFS) sloužily k zajištění spojení mezi pozemními stanicemi letecké telekomunikační sítě. V rámci AFS byly využívány především speciální dálnopisné sítě a přímé telefonní linky.

Letecké pohyblivé služby (Aeronautical Mobile Service – AMS) zajišťovaly pomocí radiostanic spojení s letadly. Letecké rozhlasové služby pak vysílaly nepřetržitě vybrané informace určené letadlům. Odposlechem těchto na magnetofonovém záznamu nahraných zpráv týkajících se například meteorologické situace na daném letišti apod. získávaly osádky letadel důležité informace, které by jinak museli osádkám předávat letečtí dispečeři.

Letecká pátrací a záchranná služba (Search and Rescue – SAR) byla pověřena zajištěním koordinace akcí jednotlivých složek podílejících se na pátrání po pohřešovaných letadlech, respektive pátráním po těch strojích, od nichž zabezpečovací složky neobdržely ve stanoveném časovém limitu předepsané hlášení.

Útvary zabezpečovací letecké techniky měly na starosti provoz, obsluhu, údržbu a opravy radiolokačních, radionavigačních a spojovacích zařízení. Předmětem jejich zájmu tedy byly především radiolokátory, radiomajáky NDB a VOR, přistávací zařízení ILS, jehož technické parametry v té době již vyhovovaly požadavkům kategorie II ICAO, měřiče přímé vzdálenosti DME, pozemní radiostanice a další. Technické vybavení všech uvedených složek procházelo neustále modernizací, což bylo z hlediska zachování vysokého stupně provozní spolehlivosti a bezpečnosti leteckého provozu naprosto nezbytné. Ruku v ruce s tímto rozvojem se zákonitě zvyšovaly i kvalifikační požadavky na jednotlivé specialisty působící v rámci zabezpečovací letecké služby. Hlavní událostí právě sledovaného období bylo bezesporu dokončení a zprovoznění Technického bloku na letišti v Praze-Ruzyni v listopadu 1972, postaveného v rámci tzv. nové výstavby letiště Praha pro potřeby služeb řízení a zabezpečení leteckého provozu a pro ovládání a kontrolu zabezpečovací letecké techniky. Hlavní dvanáctipodlažní objekt se železobetonovým skeletem o půdorysu 24 x 30 metrů sestával z vnitřního železobetonového jádra s výtahy, schodištěm, kabeláží, klimatizací apod. Ostatní prostory umístěné po obvodu stavby tvořily jednotlivé kanceláře, provozní místnosti, dílny apod. Do objektu se z již nevyhovujících stísněných prostorů na „starém“ letišti přestěhovala i tři letecká kontrolní stanoviště: TWR do řídicí věže ve dvanáctém patře, APP do sedmého a ACC do pátého poschodí.

Ing. Milan Cvrkal, foto: archiv
 

zpět nahoru