Obdobně se začala provádět i obnova pozemního zařízení využívaného složkami řízení letového provozu. S technickými změnami probíhaly postupně ruku v ruce i změny v oblasti legislativní. Do praxe byly zaváděny normy a předpisy upravené podle sovětských předloh, což v podstatě znamenalo totální přeměnu existujícího a do té doby fungujícího systému. Celý přechod na nové podmínky navíc podtrhovala atmosféra chaotičnosti, což s sebou brzy přineslo první kyselé ovoce. Již po několika málo letech se projevila nefunkčnost a problematičnost organizačních úprav československého civilního letectví zavedených v roce 1952. Díky značně nevyjasněným vztahům mezi jednotlivými zainteresovanými subjekty se fakticky zpomaloval rozvoj tohoto dopravního odvětví a řada jeho článků přestávala fungovat. Dané uspořádání totiž některým subjektům připisovalo paradoxně zároveň řídící i výkonné funkce, což ve svých důsledcích nemohlo přinést žádoucí výsledky, o pokroku vůbec nemluvě.

V polovině 50. let byla modernizována pozemní radionavigační technika používaná složkami řlp

Vzniklá situace si záhy vynutila přijetí zásadního řešení. Na základě usnesení vlády č. 1793 ze dne 3. července 1956 ustavil ministr dopravy svým výnosem s účinností od 1. srpna 1956 novou organizaci civilního letectví, podle níž byl podnik Československé aerolinie pověřen výhradně výkonem letecké dopravy. V rámci ministerstva dopravy byla pak zřízena Ústřední správa civilního letectví (ÚSCL), která zodpovídala za veškeré ostatní činnosti spojené s tímto odvětvím a mj. též řídila ČSA po stránce provozní a technické.

Zhruba o měsíc později, 24. září, byl schválen zákon č. 47/1956 Sb. o civilním letectví (letecký zákon), který nahradil až dosud platný, avšak již dávno překonaný a v mnoha směrech již zastaralý zákon č. 172/1925 Sb. Nový zákon, plně odrážející soudobé, především politické podmínky, s sebou přinesl řadu změn. Z hlediska složek řízení letového provozu tak byla například definitivně uzákoněna letecká dispečerská služba upravená podle sovětského vzoru, která se členila na tři základní složky: centrální a jí podřízené oblastní a letištní služby. Zatímco Centrální dispečerská služba (CDS) zajišťovala služby řízení letového provozu s celostátní působností, dvě Oblastní dispečerské služby (ODS), sídlící v Praze a Bratislavě, se soustředily na poskytování služeb letadlům letícím po letových cestách v Čechách, respektive na Slovensku. Řízením letadel v okrscích jednotlivých dopravních letišť (Praha, Brno, Bratislava, Košice, atd.), zejména pak ve fázích jejich konečného přiblížení na přistání, respektive po vzletu z příslušného letiště, byly pověřeny Letištní dispečerské služby (LDS), do jejichž kompetence spadalo i řízení provozu na letištní ploše.

S určitým rozvojem letecké dopravy, jenž v této době pozvolna nastupoval, bylo nezbytné modernizovat i letiště včetně jeho vybavení. V polovině padesátých let byla proto navržena a následně v září 1956 československou vládou odsouhlasena další, tzv. mimořádná výstavba letiště v Praze-Ruzyni plánovaná na roky 1957 a 1958.

Pavel Sviták, L+K, foto: archiv