Představte si Ruzyni s otevřenou dráhou 22, trochu to pootočte na sever a jste v Calgary, říká Lukáš Novák

Rodák z jižních Čech, řídící letového provozu, který studoval v Praze, Luxembourgu, Maastrichtu a Calgary, kde v současné době pracuje na TWR. Zajímal nás jeho životní příběh, srovnání provozu na letištích v Praze a Calgary, technické vybavení pracovišť, kapacitní možnosti, personální obsazení i jeho koníček, a proto jsme ho požádali o rozhovor.

V současné době žijete v Kanadě, ale i vaše jméno prozrazuje český původ. Jakou školu jste v Čechách vystudoval, kdy jste se rozhodl pro práci řídícího?

Máte pravdu, mé typické české jméno se nezapře, ale to je dobře. Jsem hrdý Jihočech a tím i zůstanu. Vyrůstal jsem v Soběslavi na malém svazarmovském letišti, a tak není divu, že láska k létání se později přenesla i do mé pracovní kariéry v letectví. Studoval jsem na gymnáziu v Soběslavi a dále na Obchodní akademii v Kaplici se zaměřením na výpočetní techniku. K ŘLP jsem nastoupil v roce 1993 jako žák pro APP/TWR.

Jak byste srovnal studium na letecké škole v Praze s pozdějším tréninky ve světě?

Trénoval jsem v Praze, později v Luxembourgu a Maastrichtu pro UACC a v Calgary opět pro TWR. Požadavky na zácvikáře rostou všude na světě, a tak je těžké porovnávat výcvik v různých časech. V Praze byl výcvik velmi lidský a kvalitní, v Eurocontrolu neosobní, ale přesně definovaný a v Calgary velice těžký po provozní stránce.

Zdá se mi, že vaše profesionální dráha se prolíná s cestovatelským duchem. Jak to všechno začalo?

V roce 1995 jsem poprvé vycestoval za velkou louži na krátký výlet do USA.

Navštívil jsem také věž na letišti v Chicagu, ale náladu mi dost zkazila moje neschopnost dobře konverzovat s místními řídícími. A tak bylo na čase, abych na sobě zapracoval ... Zorganizoval jsem si studium angličtiny v USA a měl to štěstí, že moji nadřízení podpořili tento nápad a umožnili mi jedenáct měsíců neplaceného volna. To bylo v roce 1997. Z Prahy jsem se rozhodl odejít v roce 2000 a začít tak svou cestu do neznáma.

Proč vaše cesta, jak sám říkáte do neznáma, začala právě v Kanadě?

Západ severoamerického kontinentu mi učaroval svými přírodnímy krásami a velkými vzdálenostmi s malým osídlením. Kanadské ŘLP mělo program pro nábor zkušených řídících ze světa a já chtěl opět pracovat na věži. V té době jsem nepracoval jako řídící, což nebylo v mých původních plánech, a tak jsem se rozhodl odejít z Eurocontrol, podruhé opustit „sociální jistoty“ a pokračovat za svým cílem ...

První kroky k vašemu cíli proběhly bez komplikací?

Na mé začátky v Kanadě docela rád vzpomínám. V Calgary jsem přistál jen se dvěma kufry, dokonce i manželku jsem raději nechal první tři měsíce doma v Evropě. V západní Kanadě jsem nikdy předtím nebyl, a tak jsem přesně nevěděl co očekávat. Během prvních dvaceti dní jsem si musel najít ubytování a koupit dopravní prostředek. Pak jsem podle mapy dorazil do práce, následovaly tři týdny teorie, dva týdny na simulátoru a hned do živého provozu s instruktorem. Ještě jsem neměl ani založený účet v bance a už jsem vydával letová povolení … dnes se tomu musím smát.

Takže jste se ocitl opět na věži s výhledem do kraje plného hor a jezer, tak jak jste si přál? A je tam vůbec co řídit v té vzdálené prérii s tak málo lidmi?

Vidím, pane redaktore, že mi oplácíte můj humor! Letiště v Calgary je v mnoha věcech velice podobné Praze. Srovnatelná velikost, počet přepravených cestujících a do jisté míry i dráhový systém. Představte si Ruzyni s otevřenou dráhou 22, trochu to pootočte na sever a jste v Calgary. Dokonce i plánování výstavby paralelní dráhy se tu nosí jako obnošená vesta již přes deset let … Avšak na rozdíl od Prahy těmto dnům „usilovného plánování“ není zdaleka konec a nová „paralelka“ je zatím v nedohlednu.

Lukáše Nováka zpovídal

MICHAEL SEDLÁČEK

Foto: LUKÁŠ NOVÁK

zpět nahoru