V roce 1935 intenzivně pokračovala výstavba nového státní civilního letiště Praha v Ruzyni. Jeho součástí bylo opatření a vyzkoušení radiogoniometrické stanice. Pro případ výpadku elektrického proudu z veřejné sítě mělo být letiště vybaveno dieselagregátem o výkonu 190 kVA, který by v takovém případě zajistil napájení nejdůležitějších zařízení.

Připravovala se také další pomocná letiště na hlavní vnitrostátní trati Praha – Brno – Bratislava – Košíce, ovšem i na jiných směrech. Pomocných letišť mělo být celkem deset. Došlo k úpravě plochy a další dílčí výstavbě na letišti Břeclav. Městská rada v Liberci na podzim toho roku zadala úpravy letištních objektů v Růžodole. V říjnu 1935 Ministerstvo veřejných prací vypsalo veřejnou soutěž na dodávku osvětlení státního civilního letiště Užhorod, které mělo zahrnovat pomezní světla letištní plochy, překážková světla, ozařovač plochy, maják na kopci nad letištěm a pojízdný světlomet pro osvětlování přistávací plochy. Na rok 1936 se plánovalo dokončení sítě goniometrických stanic včetně stanice, která měla být umístěna pod Vysokými Tatrami.

 

1936

V průběhu roku se počítalo s dokončením výstavby osvětlení na pomocných letištích mezi Prahou a Bratislavou. Byl dokončen světelný maják na kopci nad užhorodským letištěm. Na Ruzyni se začalo se stavbou radiomajáku, který měl usnadnit přistávání při snížené dohlednosti, a goniometrického zaměřovače polohy letadel. Takový radiomaják se začal stavět i na letišti Bratislava. Nové pražské letiště mělo již být pro noční provoz opatřeno zapuštěnými světly vymezujícími obvod vzletové a přistá­vací plochy, další zapuštěná světla měla být umístěna v ploše. Ministerstvo veřejných prací objednalo také světelné přistávací T. I pomocná letiště tehdy dostávala základní světelné vybavení pro noční provoz – vybraná z nich byla postupně opatřována pomezními a překážkovými světly, neonovým majákem označujícím polohu letiště, dále osvětleným větrným rukávem, mrakoměrem a pojízdným reflektorem pro osvětlení plochy.

Dvojice letadel Beneš-Mráz Be-50 před hangárem letiště Ruzyně. Na střeše hangáru je patrný světelný maják pro noční lety

Na světelných majácích na spoji Praha – Paříž byla mezi Prahou a Přimdou provedena oprava. Ke zlepšení zabezpečení leteckého provozu přispěla i Československá pošta, která položila nový telefonní kabel k letišti v Brně.

Do konce roku 1936 bylo dobudováno deset pozemních radiogoniometrických stanic na všech letištích nalétávaných dopravními společnostmi, s výjimkou letišť Košice a Ostrava. Letiště Praha a Bratislava měla být opatřena radiomajáky pro přistávání za snížené dohlednosti. Až do této doby se k přiblížení na letiště za snížené dohlednosti využívaly goniometry, jejich nevýhodou však bylo, že sice udávaly směrník, nebylo však možné jednoduše rozpoznat, zda se letiště nalézá před či za letadlem. To ovšem mohlo vést k omylům, někdy i s tragickým koncem, jak se ostatně také stalo v případě havárie letadla Air France u Kašperských Hor.

 

1937

V roce 1937 měly být dobudovány goniostanice v Košicích a Ostravě, v Praze se dokončovala stavba radiomajáku Telefunken pro přistávání za snížené dohlednosti. Podobné radiomajáky měly být instalovány v Bratislavě, v Brně a v Užhorodu, jejich výstavba měla proběhnout v následujícím roce. V roce 1937 bylo v Československu čtyřicet goniostanic, na letištích bylo celkem sedm krátkovlnných radiostanic. Nově instalované krátkovlnné radiostanice na letištích Praha, Brno, Bratislava a Užhorod měla zlepšit možnosti spojení s letadly za letu.

Nejvýznamnější událostí naší letecké dopravy v tomto roce bylo otevření nového pražského letiště Ruzyně na počátku dubna. Letiště s moderní odbavovací budovou mělo také solidní vybavení zabezpečovací technikou včetně zařízení pro noční provoz. Samozřejmostí byl letištní světelný maják, který vysílanou morseovou značkou identifikoval osádkám letadel letiště; v dobové terminologii byl označován jako „otočný maják“. Obvod přistávací plochy byl vyznačen pomezními sodíkovými světly, uprostřed plochy byl světelný kruh o průměru 38 m tvořený zapuštěnými světly. V ploše byla umístěna zapuštěná světla ve čtyřech řadách svírajících navzájem úhel 45º, která vytyčovala jakési „základní směry přistávání“. Další pomůckou byl osvětlený větrný rukáv a svítící přistávací T. Překážky byly označeny celkem

55 neonovými překážkovými světly. Pro potřeby služby zabezpečení letového provozu měla Ruzyně přímé telefonické spojení s Brnem a Bratislavou, dálnopisné spojení s hlavními německými letišti, pro spojení s dalšími domácími letišti mělo od roku 1938 sloužit krátkovlnné rádio. Radiostanice pro spojení s osádkami letadel již byla samozřejmostí. Pro zaměření polohy letadel byly instalovány dva goniometrické zaměřovače.

Pavel Sviták, L+K, foto: archiv