Na letištích Hradec Králové, Karlovy Vary a Košice měly být nově postaveny či dokončeny nové nádražní budovy, v Piešťanech, Karlových Varech a Liberci vybudovány či dokončeny nové hangáry.

Kromě dokončení světelných tratí pro noční provoz Praha – Brno – Bratislava a Praha – Tachov uvažovalo Minis­terstvo veřejných prací též o budování podobného spojení z Prahy ve směru na Lipsko. Do konce roku 1931 stálo mezi Prahou, Brnem a Bratislavou osmnáct světelných majáků pro noční létání, na trati z Prahy přes Plzeň ve směru na Štrasburk jich na československém území bylo osm. Výstavbu světelných tratí, stejně jako dalších zařízení, zpožďoval nedostatek finančních prostředků v době hluboké hospodářské krize. Proto se uvedení zmíněných tratí do provozu předpokládalo až v roce 1932, tedy o rok později, než byly původní záměry. Ve spolupráci s Ministerstvem pošt a telegrafů pak řešilo nákup zařízení pro radiogoniometrické stanice, které měly být umístěny v Praze, Mariánských Lázních a v Brně, později též v Českých Budějovicích, Ostravě a Bratislavě. To již byly počátky skutečné radionavigace v naší letecké dopravě.

Státní civilní letiště Praha (Kbely) v roce 1932. Vlevo je vidět věž letištního světelného majáku, vpravo věž pro řídící létání. Před hangáry stojí letouny (odleva) Aero A-23, Avia-Fokker F.XII-3m (OK-AFE) a prototyp Letov Š.32 (OK-ADA)

V létě roku 1931 byly vyhlášeny hraniční úseky mezi Československem a Polskem, určené pro přelety dopravních letadel na spojích mezi Prahou a polskými letišti a mezi Brnem a Polskem.

Československo se nadále zúčastňovalo práce v Mezinárodní komisi pro letectví. Ta v letech 1930 a 1931 řešila mimo jiné problém rozesílání meteorologických zpráv, osvětlování letadel a označování pozemních elektrických vedení jako překážek pro leteckou dopravu. Na počátku června 1931 se v Londýně konalo 19. zasedání Mezi­národní komise pro letectví. To doplnilo a upřesnilo mimo jiných záležitosti i některá pravidla pro civilní letecký provoz v okolí letišť. Napříště bylo jednoznačně stanoveno, že při současném přistávání dvou letadel má přednost letadlo v menší výšce, byly zakázány přelety letišť ve výši menší než 2000 m, při oblétávání letišť ve výši menší než 4000 m se letadlo muselo vyhnout letišti vpravo. Pravidla také stanovila, že letadla přistávají na levou stranu přistávacího pásu. Mnohá z těchto pravidel byla ovšem zavedena proto, že dosud nebylo standardně v provozu radiospojení letadla s letištěm, které tak nemohlo poskytovat služby řízení letového provozu, a tato pravidla měla zabránit možným kolizním situacím.

V roce 1931 poskytly československé letecké povětrnostní hlídky 24 447 hlášení osádkám letadel – za rok to představovalo nárůst o 3195 sdělení. Z toho již 17,7 % (4325 sdělení) bylo poskytnuto za letu (asi 3,4 násobek proti předešlému roku).

1932

Pro rok 1932 počítalo Ministerstvo veřejných prací se zakoupením vybavení pro další čtyři goniometrické zaměřovací stanice a s pořízením tří vysílacích a přijímacích stanic pro leteckou a meteorologickou službu. V tomto roce měly být uvedeny do provozu tyto radionavigační prostředky: Gonia v Českých Budějovicích, Brně, Mariánských Lázních, radiostanice v Bratislavě. V plánech ministerstva se počítalo s přípravou výstavby letišť v Ruzyni, Českých Budějovicích, Žilině a některých pomocných letišť. Měla být zahájena příprava výstavby pomocných letišť Beroun a Stříbro. Pokud jde o nové letiště v Ruzyni, byla v červenci 1932 vypsána architektonická soutěž na jeho celkové řešení.

V roce 1932 dosáhla síť leteckých povětrnostních hlídek největšího rozvoje a jejich počet byl 84. Služba poskytla osádkám 27 907 meteorologických informací, z toho 20,8 % za letu (nárůst o jednu třetinu). V následujícím období však počet povětrnostních hlídek poklesl, neboť se uvažovalo o nové organizaci celé služby.

1933

V roce 1933 došlo z hlediska zabezpečení letecké dopravy k významné události. Byla reorganizována letecká povětrnostní služba a počet povětrnostních hlídek se snížil na padesát. Dvacet dvě z nich měly charakter sběrných hlídek, kde se soustřeďovaly informace od dalších povětrnostních hlídek. Ústřední sběrná stanice, která shromažďovala hlášení a radiotelegraficky je poskytovala dalším letištím, byla v Praze.

Pro předávání meteorologických zpráv sloužil telefonní kabel mezi Prahou a Brnem, další místa byla dosud spojena drátovým telegrafním vedením, jen mezi Brnem a Bratislavou bylo mimo drátové telegrafní vedení i spojení radiotelegrafní. Do zahraničí, především do Německa, Rakouska, Polska a Francie, se předávaly povětrnostní zprávy radiotelegraficky.

Pavel Sviták, L+K, foto: archiv