Kbelský maják měl být podle původního projektu firmy Ing. B. Hollmann a Ing. B. Babuška založen na betonové desce uložené v hloubce jednoho metru. Stavbu nakonec prováděla firma Ing. V. Diviš & Ing. J. Blažek v Praze, která ji založila v hloubce 4 m na opukové skále. Dohotovený maják je vysoký 43 m. Ve výši 28 m je v něm uložena nádrž vodojemu, což umožnilo na letišti zlikvidovat dosavadní provizorní vodojemy a vybudovat vodovod i v obci, která se ostatně v souvislosti s letištěm od poloviny dvacátých let rychle rozvíjela. Hloubka vody ve vodojemu byla 3,6 m, nádrž byla schopna pojmout 150 m3 vody. Uvnitř věže majáku byl vybudován výtah pro 6 osob nebo 480 kg nákladu. Ve výši 34 m vznikl ochoz, ve 40 m plošina nesoucí reflektor francouzské firmy Barbier, Ténard & Turenne, který byl za jasného počasí viditelný až do vzdálenosti 80 km. V suterénu bylo umístěno vytápění věže zabraňující zamrznutí vody ve vodojemu a elektrický agregát pro případ výpadku elektrické sítě. Vnější podobu majáku navrhl architekt Otakar Novotný, čtyři reliéfy s tematikou letecké dopravy umístěné na nádrži vodojemu zhotovil akademický sochař Jan Lauda. Náklad na stavbu byl 830 000 Kč.

Předávání pošty k letecké přepravě – patrně někdy okolo roku 1930. Budova vpravo je zřejmě Hlavní pošta v Jindřišské ulici

V roce 1928 Mezinárodní komise pro letectví rozhodla o povinném předávání zpráv o odletu a příletu dopravních letadel a stanovila též body povinného radiotelegrafického hlášení dopravních letadel. Vybaveny radiospojením měly být zejména stroje využívané k mezinárodním letům.

Letecká povětrnostní služba dosud poskytovala pilotům vzlétajících dopravních letadel informace o aktuální situaci na trati. Při letech na větší vzdálenosti se však mohlo v průběhu letu počasí výrazněji měnit, avšak posud používaný systém nebyl schopen tyto informace aktualizovat. Teprve pozvolný rozvoj radiokomunikace, s nímž se počítalo od roku 1929, měl umožnit předávání povětrnostních informací osádkám letadel i v průběhu letu. Za celý rok 1928 bylo československými povětrnostními hlídkami posádkám letadel poskytnuto 8402 sdělení.

 

1929

Na přelomu let 1928 a 1929 došlo k reorganizaci odboru IIIB na Ministerstvu veřejných prací. Mělo na starosti leteckou, automobilovou a vodní dopravu. Jeho tehdejším přednostou byl ing. Václav Roubík. V rámci odboru existovala od počátku roku 1929 tři oddělení, zabývající se letectvím: oddělení 13a, vedené ing. Zdeňkem Janákem, mělo v referátu technické a technickosprávní záležitosti dopravních leteckých linií, oddělení 13b, vedené ing. dr. tech. Gustavem Štíchou, se zabývalo zkoušením letadel a motorů, zkoušením leteckého personálu a vedlo rejstříky letadel a letců. Oddělení 14 (vedoucí ing. Jaromír Najbrt) pečovalo o pozemní organizace pro létání – letiště, jejich výstavbu, o pozemní signalizaci, pozemní zařízení pro noční lety a příbuzné záležitosti. Do oblasti letectví zasahovalo také oddělení 26b VI. odboru, jehož starostí byly zákonodárné a právně správní věci letectví (ovšem i automobilismu) a agenda mírových smluv. Vedoucím oddělení byl JUDr. Josef Netík. Poprvé se tu ve struktuře ministerstva objevuje organizační schéma, které alespoň vzdáleně připomíná současnou či nedávnou organizaci našeho civilního letectví – vzniká tu jednak dohlédací orgán svou náplní nikoli vzdálený současnému Úřadu civilního letectví, jednak orgán spojující správu letišť a traťové zabezpečení letového provozu.

Pavel Sviták, L+K, foto: archiv