Podle smlouvy s československým státem měla Francouzsko-rumunská letecká společnost od 1. dubna 1922 zahájit provoz trati Praha – Budapešť, avšak mezispojenecká letecká komise nedala ihned souhlas a provoz na tomto úseku byl umožněn až ke konci dubna s povoleným termínem zahájení od 1. května. Francouzsko-rumunská společnost – FRA – měla v průběhu roku jistou nepříjemnost – zjistilo se, že za nejsilnějším francouzským podílníkem stojí rakouský soukromý kapitál, což bylo ve Francii přijato velmi nepříznivě, a tamní vláda odmítla provoz společnosti dále subvencovat, dokud rakouský kapitál nebude ze společnosti odstraněn. Proto byla zahájena jednání o vykoupení akcií tohoto podílníka, přičemž se naskytla možnost, aby část akcií odkoupil československý subjekt.

Přestavěný Brandenburg C.I s uzavřenou kabinou pro dva cestující společnosti Ikarus na I. mezinárodní letecké výstavě v Praze v roce 1920. Společnost letoun používala pro dopravu cestujících mezi Karlovými Vary a Mariánskými Lázněmi

V průběhu let 1921 a 1922 se ukázalo, že domácímu soukromému kapitálu se v dohledné době sotva podaří vytvořit životaschopnou leteckou společnost, která by byla schopna zajišťovat pravidelnou leteckou dopravu. Proto začalo Ministerstvo veřejných prací z rozpočtových prostředků na rok 1922 vytvářet rezervu, kterou v následujícím roce 1923 chtělo použít na založení státního leteckého podniku. Když se tedy v říjnu 1922 naskytla možnost odkoupit část akcií FRA, Ministerstvo veřejných prací použilo takto získané prostředky pro kapitálový vstup československého státu; jednání však byla úspěšně zakončena až v roce 1923. V průběhu roku 1922 však FRA získala koncesi na spoj do Vídně jako výhradní provozovatel s tím, že žádná československá společnost nebude na této trati létat. Při podzimních jednáních zástupců Ministerstva veřejných prací – také díky jednání o československém kapitálovém vstupu, který tehdy důrazně podpořil ministr národní obrany František Udržal – se pak podařilo prosadit, že ve společnosti budou pracovat také českoslovenští zaměstnanci a že bude používat i letadla československé výroby.

Státní civilní letiště Praha-Kbely mělo v roce 1922 již zaveden telegraf, byl tu poštovní úřad, budovala se radiotelegrafní stanice. Ta měla mít výkon 7,5 kW, dosah 1000 km a měla pracovat ve vlnovém rozsahu 500 až 3000 m. Na letišti byla zřízena stanice první pomoci, pro pohodlí cestujících sloužila restaurace. V dubnu 1922 dosud nebyly stanoveny přistávací a hangárovací poplatky.

Dne 18. března byl zalétán prototyp dopravního letounu Aero A-10, určeného pro tři až pět cestujících. Osvědčení letové způsobilosti mu udělilo Ministerstvo veřejných prací 1. srpna 1922.

Začátkem dubna 1922 vrcholila jednání o ustavení Československé letecké akciové společnosti, která si již v lednu toho roku podala žádost o koncesi na provozování trati Praha – Berlín a Praha – Vídeň. Na jaře také připravovala provoz z Prahy přes Vídeň do Bratislavy. Rozpočet Ministerstva veřejných prací na ni zpočátku pamatoval subvencí ve výši 4 miliony Kč.

Provoz měla zahájit 1. června 1922. Společnost v červnu téhož roku protestovala proti udělení výhradní koncese pro dopravu na spoji Praha – Vídeň Francouzsko-rumunské vzduchoplavecké společnosti a s žádostí o podporu svého požadavku se obrátila na Československý aeroklub. Ač nejsou známy bližší podrobnosti, zdá se, že protest úřady odmítly. Společnost zřejmě nebyla schopna z různých důvodů zahájit provoz uvedeného 1. června, a chtěla začít létat na spojích Praha – Drážďany a Praha – Vídeň v polovině července. Svazu československých pilotů také sdělila, že od 15. července bude mít místo pro tři piloty.

Ředitelem Československé letecké akciové společnosti byl JUDr. Zdeněk Lhota. Začátkem července schválil Svaz pilotů a ČsLAS kolektivní smlouvu pro letecký personál. Československá vláda rozhodla, že na trať do Berlína by společnosti poskytovala subvenci, nikoli však požadovaných 50 korun za 1 km, nýbrž pouze 40 korun, nejvýše 1,5 milionu Kč za rok 1922. Definitivní ustavení společnosti se však protahovalo, a tak koncem srpna 1922 s ní ještě nemohlo MVP uzavřít definitivní smlouvu.

V květnu 1922 oznámila letecká společnost Ikarus, že změnila název na Lázeňskou dopravní leteckou společnost v Mariánských Lázních. Jejím pilotem byl jakýsi Magerle, na něj Svaz čs. pilotů vznesl dotaz, je-li československým občanem – v kladném případě považoval za vhodné, aby se stal členem Svazu.

Pavel Sviták, L+K, foto: archiv