Když skončila válka

Konec roku 1918 přinesl i konec více než čtyři roky trvající války, která poprvé ve velkém měřítku použila letadla jako válečný prostředek. Válka přinesla obrovské ztráty lidských životů i ztráty materiální, v letectví se však v jejím průběhu nahromadilo ohromné množství provozních a technických zkušeností. Došlo i k jistému technickému a technologickému pokroku, který se pak odrazil v poválečném rozvoji letecké dopravy. A k tomu přispěla i skutečnost, že armády náhle nepotřebovaly tak velká množství letadel, jaká měly dosud k dispozici, a jejich přebytky bylo možno ve vítězných státech – Británii a Francii –, zčásti i v poraženém Německu poměrně snadno získat a případně po dílčích úpravách použít k dopravě cestujících a pošty.

Letadlo Aero A.14 Československých státních aerolinií na letišti Bratislava-Vajnory. Asi v roce 1924

Konec války také přinesl vznik nových států, hlavně na troskách poraženého Rakousko-Uherska. Mezi nimi bylo i Československo. To bylo v prvních týdnech postaveno před úkol budovat především letectvo vojenské, ale již v krátké době, počínaje rokem 1919, se objevily i pokusy o zavedení letecké dopravy. Ta však vyžadovala vybudování letišť i prostředků zabezpečení leteckého provozu. Dále si budeme všímat, jak probíhal vývoj v Československé republice v meziválečném období. Vývoj ovlivňovaly iniciativy soukromého kapitálu, tehdy však především působení státních institucí. Významnější pokusy o leteckou dopravu se ale objevují až v letech 1920 a 1921.

 

1918-1919

V posledních měsících první světové války vedla přes moravské území rakouská poštovní letecká linka, spojující Vídeň s Krakovem a Lvovem. Ta měla záložní letiště v Olomouci, o jeho provozu však nejsou autorovi známy bližší údaje. Olomouc tak byla jediným letištěm na území Moravy, které alespoň v provizorní formě existovalo již v okamžiku vzniku Československé republiky. V Čechách pak bylo jediné letiště v Chebu, z hlediska potřeb mladé republiky však ne zcela šťastně umístěné. V pozdním létě bylo sice zřízeno letiště Praha-Vysočany, přibližně v místech dnešních autobusových garáží Klíčov, zdá se však, že kromě stavby dřevěného hangáru pro firmu ALMA nebyla plocha pro letecký provoz zcela upravena. Starší hangár z roku 1910 stál ještě na vojenském cvičišti Bory u Plzně, kde také byla ještě koncem roku 1918 na čas umístěna letecká setnina s jedním letadlem.

Sotva zrozená republika potřebovala zajistit spojení hlavního města a jeho centrálních úřadů s ostatními oblastmi. K této úloze se již 29. října 1918 přihlásilo rodící se vojenské letectvo, jeho síly však zatím byly chabé: Mělo k dispozici několik pilotů, ale snad jen jedno letadlo, a kromě pražských Vysočan a Olomouce žádná letiště. Pravda, tehdejší letadla neměla vysoké nároky na letištní plochu, k letišti však nutně patřily hangáry – pro začátek alespoň polní, plátěné, sklady pohonných hmot, ubikace pro letištní personál…

V polovině listopadu 1918 měl již Letecký sbor k dispozici několik letadel a také několik desítek pilotů. V té době byl už také, alespoň v hrubých rysech, první nástin vojenské letecké kurýrní služby. Z Prahy měla kurýrní linka vést do Pardubic, Olomouce, Brna, Uherského Hradiště a dále na Slovensko. Po polovině listopadu se na cestu po republice vydala komise, která na zvolených místech vyhledávala vhodné plochy a s místními úřady dojednávala možnosti stavby letišť. Pobyt této komise máme doložen v Pardubicích krátce po 20. listopadu 1918. V polovině prosince pak Letecký sbor vyslal do Pardubic svého příslušníka ing. Jana Kašpara s úkolem výstavby letiště, které bylo v nezastavěné části bývalého cvičiště při chrudimské trati. V lednu 1919 sem byla umístěna Letecká setnina Pardubice; zůstala však bez letadel a v září 1919 Letecký sbor Pardubice opustil. Pro uvažovanou kurýrní linku bylo toto letiště příliš blízko u Prahy, pro umístění většího leteckého útvaru bylo malé. Vedle snah Leteckého sboru se již v prosinci 1918 objevily úvahy o civilní letecké poště na Ministerstvu pošt a telegrafů. Protože pošta tehdy v některých případech zajišťovala i dopravu osob, zmíněné úvahy se také týkaly příležitostné dopravy osob v režii poštovní správy.

Pavel Sviták, L+K, foto: archiv