Motto: TMA není nesklonnou podobou výrazu označujícího dobu mezi západem a východem slunce.

TMA je 35 000 km³ vzduchu

Ano, jedná se o část vzdušného prostoru, o které bych rád dopřál povědomosti i okruhu čtenářů ne příliš zasvěcených jak do jeho existence, tak i tajů jeho pražské mutace.

Přestože TMA, tedy zkratka názvu Terminal Area (v českém jazyce Koncová řízená oblast), umisťuje tento vzdušný prostor kamsi na konec a opačnému směru letu by pak logicky náležel začátek, nachází se z hlediska organizace činností ve vzdušném prostoru kdesi uprostřed. To znamená, že z hlediska funkčního navazuje na činnost letištních věží (Ruzyně, Kbely, Vodochody) a na výstupu z něj pokračují operace oblastního střediska řízení. „Koncový“ přívlastek pak náleží převažující i náročnější činnosti, kterou je uspořádání toku letadel přilétávajících z několika hlavních směrů, „vykřižování“, tzn. bezpečné minutí s odlétávajícími letadly, až po vytvoření sledu přibližujících se letadel ve stanovených rozstupech (viz velký obrázek) tak, aby za sebou nejen bezpečně přistála, ale aby mezi jednotlivými přistáními bylo možno bezpečně realizovat odlety. Takový tok pak probíhá na jedné ruzyňské runwayi, která po všech hlukových omezeních jako hlavní pohlcuje téměř všechen letový provoz v Praze. Všeobecně se tvar TMA podobá stojatému válci o průměru kolem 100 km, se středem v ruzyňském letišti a sahajícím do výšky 4500 m. Letový provoz v TMA Praha pak organizuje a řídí oddělení APP/TWR, SPLS Praha.

 

Změny minulé, (dnes již) standardní

Dříve než se seznámíme s letošními změnami v pražském TMA, dlužno připomenout asi největší systémovou změnu s výrazně pozitivním dopadem i na dlouhé roky do budoucnosti, a to resektorizaci TMA Praha v roce 2002. Počátky nového uspořádání uvnitř, tehdy výrazně menšího prostoru TMA Praha sahají ještě do druhé poloviny devadesátých let, kdy po počítačových, Fast-Time, simulacích provozní zátěže v Experimental centre of Eurocontol ve francouzské Bretigny byl na návrh pracovní skupiny APP Praha ověřen a v roce 1999 doporučen systém uspořádání do dvou hlavních sektorů, odletového a příletového. Nutno podotknout, že veškeré úpravy se odehrály uvnitř TMA Praha při zachování všech vztahů k vnějšímu okolí a výhradně v režii SPLS Praha, včetně radarových, Real-Time, simulací. Protože systém čekal na svoji realizaci celé tři roky, byl spuštěn až pod záštitou SPLS, a to v poslední minutě pomyslného ciferníku zátěže na hodinách kapacitních potřeb stanoviště APP Praha.

A v čem změna spočívala? Lapidárně řečeno – v rozdělení zátěže, tedy objemu schopností příslušného řídícího zvládnout zátěžovou provozní situaci v daném prostoru, neboli Controller percentage loading, což je empirická hodnota vycházející z manuálu ATC Model Situations of Eurocontrol. Zpětný pohled je již prostý: prostor byl vertikálně „rozříznut“ na dvě části, dva sektory – odletový a příletový. Ovšemže při zachování maximální míry bezpečnosti, respektování nárazníkového prostoru podél společných hranic a fyzického sousedství obou radarových pozic s možností okamžité koordinace. Vycvičenost a znalost společné problematiky snad není nutno připomínat. Takto by bylo vše jednoduché, pokud by odlety směřovaly na západ a přílety se vracely od východu, ale poptávka leteckých společností po kvalitě našich služeb je neúprosná, a tak bylo nutno propojit, obrazně řečeno, jakýmsi tunelem (viz menší obrázek) protínajícím odletový sektor a spojujícím opačnou stranu TMA s částí příletovou.

Nyní už jen sklízíme, co jsme před téměř deseti lety zaseli. Nebýt resektorizace, nikdy bychom nedosáhli současných kapacitních možností při zachování bezpečnosti. Poptávka po kapacitě však roste dál. Jestliže v době monosektorového uspořádání TMA byly počty pohybů v porovnání let 1991 až 2001 zdvojnásobeny, za uplynulé 4 roky, tedy od resektorizace, provoz narostl o dalších 64 %, tj. na 160 346 vzletů a přistání za kalendářní rok.

Vlastimil Volena

APP/TWR Praha