Předpis řešil i takové otázky jako vyhýbání se letadel, která se na své cestě potkala, či otázku předlétávání jednoho letadla druhým, rychlejším. Vznikl v době, kdy na celém světě mohlo létat tak 40 či 50 letadel a jejich setkání ve vzduchu, s výjimkou případu „hromadného startu“ při leteckých soutěžích, skutečně nemohlo být časté… Jinou otázkou také je, jak dalece byl tento předpis mezi tehdejšími letci znám a zda byl respektován.

V roce 1912 se také objevila právní norma platná v celém Rakousku. Týkala se „živnostenského provozování vzduchoplavby“, tedy vlastně letecké dopravy za úplatu. Tu vázala na udělení koncese vydávané politickým úřadem a pro její udělení musel zájemce prokázat splnění odpovídající kvalifikace.

Nakládání zboží do letounu Farman Goliáš na letišti Praha-Kbely

Od roku 1912 začali právníci organizovat mezinárodní jednání o právních problémech letectví. Již II. mezinárodní sjezd „pro právo vzduchové“, jak je tehdy nazýval český tisk, se konal v září 1913 ve Frankfurtu nad Mohanem. Zabýval se především dvěma otázkami – už zmíněným uplatňováním soukromého práva ve vzdušném prostoru nad vlastníkovou nemovitostí a důležitou otázkou povinného ručení za škody vzniklé při provozu letadel. Na prosinec téhož roku byl do Frankfurtu svolán již III. mezinárodní kongres. Z jednání kongresů vycházely právní dokumenty, které však měly spíše charakter významných právních názorů či doporučení, nikoli mezinárodních smluv, a tak nebyly zcela závazné.

 

Vojenské zájmy

Záhy se také začaly uplatňovat vojenské zájmy států, které – zvláště od roku 1912, kdy vypukla první balkánská válka Bulharska, Černé Hory, Řecka a Srbska proti Turecku – začaly vyhlašovat pásma zakázaná pro přelety. Taková pásma tehdy vyhlásilo Rakousko-Uhersko; Rusko uplatňovalo opatření, především na svých hranicích, již dříve, a to včetně případů střelby na balony a letadla. Podobná opatření postupně uplatňovaly další státy, jako jeden z posledních v červnu 1914 Turecko. Rusko v létě 1913 dokonce zakázalo veškeré přelety hranic cizími letadly včetně letadel civilních; zákaz platil do konce roku, později byl prodloužen až do července 1914.

 

Výsostné znaky

V souvislosti se zakázanými pásmy se také poprvé objevují požadavky na výsostné označování letadel. Rakousko-Uhersko již v roce 1912 vydalo nařízení vycházející z provozu volných balonů. Ty často, a ovšem spíše dobrovolně, označovaly svou státní příslušnost vyvěšením vlajky, a tak rakouskouherské úřady nařídily, aby letadla v blízkosti zmíněných zakázaných pásem rovněž vyvěšovala státní vlajku. Bylo to nařízení poněkud problematické a autor o skutečném použití takového označování státní příslušnosti letadel nemá zprávy, z vydání tohoto nařízení je však patrná naléhavost řešení této otázky.

 

První mezistátní letecká smlouva

Zpočátku se omezení letů nad zakázanými pásmy neuplatňovalo – s výjimkou Ruska – vůči civilním letcům příliš přísně, mnohem přísněji však byly posuzovány přelety vojenských letců a letadel. Samozřejmě, že při nepřesné srovnávací navigaci občas, zvláště při místním výskytu mlh a oblačnosti, letadlo nebo vzducholoď zabloudily, narušily hranice sousedního státu a nejednou musely nouzově přistát na cizím území pro naprostou ztrátu orientace či pro nedostatek benzinu.

S narůstajícím politickým napětím v letech 1913 a 1914 byly takové přelety vojenských letadel stále méně tolerovány, osádky byly často na několik hodin či několik dní zadrženy. Francii a Německo to nakonec vedlo k tomu, že v červenci 1913 uzavřely smlouvu o řešení takových případů – zřejmě to byla první mezistátní letecká smlouva vůbec. Smlouva stanovovala, jakými doklady se musí prokázat osádka letadla i jeho cestující, respektovala zakázaná pásma v obou zemích a podmínky propuštění zbloudilých vojenských letadel, pro která jinak zůstával nepovolený přelet hranice zapovězen. Vycházejíc z námořního práva, uznávala smlouva palubu cizího letadla za cizí výsostné území.

Tato smlouva však tehdy zůstala osamocena a mezi dalšími státy podobné dokumenty nebyly uzavřeny. Pokud jde o letectva rakouskouherské a německé, tam takové problémy neexistovaly a dosti úzké spojenecké vztahy mezi oběma státy podobnou smlouvu nevyžadovaly. A tak zvláště v jarních měsících roku 1914 řada německých vojenských letadel navštívila mnohá místa v habsburské monarchii včetně Prahy a Plzně. Pokud jde o jiné státy, v roce 1914 bylo na cizí letadla nejednou stříleno, a to nejen pohraničními hlídkami ruskými, ale například i rakouskými, zvláště na ruské hranici.

Pavel Sviták, L+K, foto: archiv