14. 12. 2005

Řízení letového provozu představuje metody a postupy řízení a zabezpečení pohybu letadel ve vzdušném prostoru. Je to proces založený na stálé výměně informací a vzájemné součinnosti mezi stanovišti řízení letového provozu navzájem a mezi těmito stanovišti a řízenými letadly. Systém zahrnuje uživatele, letadla, osádky, letiště, letové provozní služby. Celý tento systém vznikl z potřeb postupně narůstající letecké dopravy. Prošel složitým a zajímavým vývojem, a to jak po stránce organizační, tak po stránce používané techniky. Nahlédněme do minulosti i současnosti tohoto systému, především z pohledu letecké dopravy v Československu resp. v České a Slovenské republice.

Zabezpečení letového provozu

V počátečním období rozvoje letecké dopravy krátce po první světové válce je sotva možno hovořit o řízení letového provozu, tehdejší prostředky lze spíše charakterizovat jako zabezpečení letového provozu, byť se oba pojmy zcela nekryjí.

Oficiální pokusné poštovní lety v Německu v roce 1912. Poručík Hiddesen v letounu Gelber Hund – Žlutý pes firmy Otto

Letecká doprava nákladu či pošty, a zvláště cestujících vyžadovala nejen výkonnou a spolehlivou letadlovou techniku. Bylo potřeba zabezpečit pozemní obsluhu letadel, zajistit navigační vedení na trati. Mezinárodní doprava vyžadovala uzavření příslušných mezinárodněprávních dokumentů, i vnitrostátní dopravu bylo potřeba regulovat odpovídajícími právními normami. Bylo nutné přijmout opatření pro případ mimořádných událostí, piloti potřebovali informace o meteorologické situaci na trati i na cílovém letišti.

S navigačními problémy se letci setkali v okamžiku, kdy opustili okolí letišť a vydali se nad volnou krajinu.  Samozřejmě začínali při letech nad krajinou s tím, čemu dnes říkáme srovnávací navigace. Jejich snahou bylo navigovat podle silnic nebo železnic. Jako příklad nám může posloužit třeba let ing. Jana Kašpara z Pardubic do Prahy (13. 5. 1911), kde část trasy „navigoval“ podle železnice, část podle silnice.

U letadla by se dal předpokládat let po víceméně nejkratší spojnici dvou bodů. To však bylo možné teprve při větších přeletových výškách, s nimiž narůstala dohlednost, ovšem za předpokladu dobré viditelnost. Pak se mohli piloti orientovat podle významných orientačních bodů ve větší vzdálenosti.

Kompas a speciální mapa

Při letech nad neznámým terénem letci nejednou zabloudili. Jako ukázku si připomeňme první etapovou leteckou soutěž, konanou ve Francii (na podzim 1910), kdy až několikahodinové rozdíly v časech, které soutěžící letci potřebovali ke zdolání jednotlivých etap, byly většinou způsobeny právě blouděním nad neznámým terénem.

Jedna z verzí „radiokompasu“ Telefunken z r.1912

V tomto období se začal v navigaci uplatňoval kompas a mapa. Brzy se však ukázalo, že létání potřebuje speciální druh map, z nichž by bylo možno vyčíst další specificky letecké údaje, pro jiné uživatele map zbytečné. A tak se z podnětu Mezinárodní letecké federace, která v této době sehrávala významnou úlohu nejen bezprostředně v leteckém sportu, sešla 3. října 1913 v Bruselu mezinárodní komise pro řešení otázky leteckých map. Jejího jednání se účastnili zástupci Belgie, Francie, Německa, Rakousko-Uherska, Švédska a Švýcarska.

Rakouské vojenské orgány začaly již v březnu roku 1913 shromažďovat podklady pro letecké mapy a podle okolností se s příslušnými dotazy obracely též na existující letecká sdružení. Faktem však je, že otázka nebyla do vypuknutí první světové války dořešena.

Pro letce byly ovšem důležité také údaje o letištích, zvláště při nejrůznějších přeletech. Proto se v Německu v pozdním létě roku 1914 chystalo vydání příručky, která měla přinést soupis německých vojenských i soukromých letišť s mapkou okolí a základními údaji o letišti i o poskytovaných službách. Vzhledem k vypuknutí války se však pozoruhodná publikace do rukou soukromých pilotů již nedostala.

Při létání za snížené viditelnosti – v mlze, večer či v noci – nebyla srovnávací navigace podle mapy možná, i kompas byl pomůckou nedostatečnou. Objevily se první pokusy o řešení navigace pomocí rádia. Vzniklo několik pokusných systémů, jakýchsi radiokompasů, pro složitější obsluhu i větší hmotnost palubního vybavení však byly tyto systémy vhodné spíše pro vzducholodě.

První dopravní let v Čechách

První uskutečněný dopravní let v Čechách, nesoucí všechny příslušné znaky, tedy přepravu cestujících za úplatu z jednoho místa do místa druhého, se odehrál 9. listopadu 1913, byť měl charakter nikoli pravidelné linky, nýbrž smluvního (charterového) letu.

Pavel Sviták, L+K

Foto: archiv

zpět nahoru